Krtek a žížala
Malý krtek,ten se má,
v podzemí se prochází.
Každou cestu v zemi zná,
nové cesty nachází.
Když si jednou cestu razil,
najednou se polekal.
S někým se tam náhle srazil,
vůbec on to nečekal.
Když uviděl koho potkal,
všechno rázem pochopil.
Se žížalou on se setkal,
za hlavu se uchopil.
Žížala se krtka bojí,
co teď asi nastane?
Kouká ne něj a jen stojí,
snad se zlobit přestane.
"Co tu děláš,ty žížalo,
tebe jsem se polekal.
V hlavě mě teď zabolelo,
tebe já jsem nečekal"
"Cestu já si právě razím,
v práci ty mě zdržuješ,
marně já se v zemi snažím,
snad už toho lituješ"
Žížala se ihned brání,
před krtkem nic netají.
Neměla prý vůbec zdání,
že se v zemi potkají.
Jinou cestou ona lezla,
na bláto však narazila.
Po blátě se náhle svezla,
proto k němu dorazila.
Krtek věřil,co se stalo,
žížale se proto smál.
I když mu to práci dalo,
hrabal cestu o kus dál.
